Kanadský soud v roce 2019 prosadil prohlášení o čínském občanskoprávním vyrovnání/rozsudek o zprostředkování

Klíčové cesty s sebou:

V dubnu 2019 odvolací soud pro Britskou Kolumbii v Kanadě potvrdil soudní rozhodnutí o vymáhání čínského občanskoprávního vyrovnání (Wei v. Li, 2019 BCCA 114).
Existují tři požadavky, aby byl cizí rozsudek uznatelný a vykonatelný v Britské Kolumbii, a to: (a) cizí soud měl pravomoc nad předmětem cizího rozsudku; b) cizí rozsudek je konečný a konečný; a c) neexistuje žádná dostupná obrana.
Kanadské soudy nezpochybnily povahu prohlášení o občanskoprávním vyrovnání. Soudy jej označovaly jako „Civil Mediation Paper“ a braly jej jako ekvivalent čínského rozsudku.
Podle čínského práva jsou prohlášení o občanskoprávním vyrovnání činěna čínskými soudy na základě dohody o urovnání mezi stranami a mají stejnou vymahatelnost jako soudní rozsudky.

V únoru 2017 Nejvyšší soud Britské Kolumbie rozhodl prosadit prohlášení o občanskoprávním vyrovnání (v čínštině: 民事调解书, někdy překládáno jako „rozsudek o občanskoprávní mediaci“ nebo „dokument o občanskoprávní mediaci“) vydané místním soudem v Provincie Shandong, Čína (viz Wei v Mei, 2018 BCSC 157).

Rozhodnutí soudu bylo později potvrzeno odvolacím soudem pro Britskou Kolumbii v dubnu 2019 (Wei v. Li, 2019 BCCA 114).

I. Fakta a řízení v Číně

Pan Tong Wei (“pan Wei”), obchodník s uhlím sídlící v Tangshan, provincie Hebei, Čína. Udělal několik úvěry na Tangshan Fenghui Real Estate Development Co. Ltd. (dále jen „společnost“) od roku 2010 do roku 2012. Akcionáři a jednatelé byli pan Zijie Mei (“pan Mei”) a paní Guilian Li (“paní Li”). pozice ve Společnosti. Oni každý garantováno Půjčky pana Weie společnosti. Pan Mei a paní Li jsou manželé.

Od té doby, protože společnost a manželé byli v prodlení se splácením půjček a nedodržováním záruk, podal pan Wei žalobu na společnost, pana Mei a paní Li (společně „čínští obžalovaní“) před Tangshanský zprostředkující lidový soud Číny („Tangshanský soud“).

Dne 14. března 2014 uspořádal tangshanský soud mediační schůzku před slyšením. Paní Yajun Dong (paní Dong), zaměstnankyně společnosti, zastupovala čínské obžalované ve všech soudních řízeních. Během procesu mediace paní Dong telefonicky kontaktovala pana Mei, aby se zeptala na jeho záměr mediace, a přečetla panu Mei dohodu o mediaci, než bylo dosaženo dohody o mediaci. Pan Mei ve výzvě instruoval paní Dong, aby přijala dohodu o zprostředkování.

Dne 21. dubna 2014 proto tangshanský soud vydal prohlášení o občanskoprávním vyrovnání, případ č. (2014) Tang Chu Zi č. 247((2014)唐初字第247号) s následujícími příslušnými podmínkami:

(i) Společnost musí panu Weiovi před 38,326,400.00. červnem 14 zaplatit jednorázovou částku ve výši 2014 XNUMX XNUMX CNY (dále jen „hlavní dluh“), která zahrnuje jistinu a úroky z prodlení, náhradu škody, ekonomické ztráty a všechny ostatní výdaje;

(ii) Pokud společnost nezaplatí celou částku před 14. červnem 2014, bude zbývající zůstatek jistiny dluhu předmětem sankcí za prodlení vypočtených ve výši 0.2 % ze zbývajícího zůstatku za každý den, kdy zbývající zůstatek zůstane neuhrazen; a

(iii) Pan Mei a paní Li jsou společně a nerozdílně odpovědní za výše uvedené platební závazky. V březnu 2017 se tři obžalovaní obrátili na Nejvyšší lidový soud v Hebei („Soud Hebei“) o obnovu řízení z následujících důvodů:

(i) Když bylo dosaženo návrhu na mediaci a tangshanský soud v souladu s tím učinil prohlášení o občanskoprávním vyrovnání, ačkoli existovala plná moc, kde paní Li zmocnila paní Dong k účasti na mediaci a přijetí dohody o mediaci, paní Li tvrdila že o takovém zmocnění nevěděla a toto zmocnění osobně neudělila; a

(ii) Paní Li v té době žila v Kanadě, takže povolení, které vydala mimo Čínu, mělo být notářsky ověřeno a ověřeno dříve, než bylo platné. Povolení, které obdržel tangshanský soud, však neprošlo tímto postupem, a proto bylo neplatné.

Soud Hebei rozhodl, že plná moc měla osobní pečeť pana Mei a paní Li, kteří byli manželi. Pan Mei nevznesl námitky proti autorizaci paní Dong, zatímco paní Li tvrdila, že o autorizaci nevěděla a nepovolila ji osobně, její tvrzení však nebylo v souladu se zdravým rozumem. Kromě toho poté, co Prohlášení o občanskoprávním vyrovnání vstoupilo v platnost, vydala paní Li také plnou moc, aby jmenovala paní Dong jako svého zástupce ve fázi provádění, kterou paní Li podepsala vlastní rukou. To dále prokázalo, že paní Li věděla o autorizaci paní Dong v době uzavření dohody o narovnání.

Přestože má paní Li bydliště v Kanadě, je čínskou občankou a požadavek na vystavení plné moci mimo zemi neplatí.

Soud Che-pej proto žádost o obnovu řízení zamítl.

Vzhledem k tomu, že prohlášení o občanskoprávním vyrovnání nebylo plně implementováno, žalobce, pan Wei, se pokusil požádat o vymáhání tohoto prohlášení o občanském vyrovnání v Britské Kolumbii v Kanadě.

II. Kanadský soudní příkaz Mareva (příkaz k zmrazení)

V únoru 2017, poté, co se pan Wei, žalobce, dozvěděl, že obžalovaní, pan Mei a paní Li, vlastní nemovitosti v Britské Kolumbii v Kanadě, požádal Nejvyšší soud Britské Kolumbie („Nejvyšší soud BC“) o Mareva soudní příkaz (zmrazovací příkaz).

Dne 3. února 2017 Nejvyšší soud BC udělil panu Weiovi soudní příkaz Mareva zabavit 20.5 milionu dolarů v majetku vlastněném panem Mei a paní Li v Kanadě, včetně dvou vil a farmy.

Poté pan Wei požádal Nejvyšší soud BC o vydání příkazu k vymáhání prohlášení o čínském občanském urovnání.

III. Prvoinstanční řízení v Kanadě

V řízení prvního stupně (souhrnný proces) Nejvyšší soud BC zkoumal přípustnost dokumentů čínského soudu a řešil tři požadavky na to, aby zahraniční rozsudek byl uznatelný a vykonatelný v Britské Kolumbii, a to:

a) cizí soud měl pravomoc nad předmětem zahraničního rozsudku;

b) cizí rozsudek je konečný a konečný; a

c) neexistuje žádná dostupná obrana.

Při zkoumání požadavku a)-příslušného zahraničního soudu Nejvyšší soud BC zjistil, že „čínský soud měl v této záležitosti jurisdikci“, protože existuje „skutečné a podstatné spojení“ mezi důvodem žaloby a čínským soudem.

Požadavek b)-konečnost je také splněn, protože jak uvedl Nejvyšší soud BC, podle občanského soudního práva Čínské lidové republiky není možné se odvolat, protože čínské prohlášení o občanském urovnání je příkaz k souhlasu založený na zprostředkovaném urovnání.

Pokud jde o třetí požadavek, Nejvyšší soud BC vypsal seznam dostupných obhajob, včetně toho, že čínské rozsudky byly v rozporu s předchozím rozsudkem; byly získány podvodem; byly založeny na cizím trestním, daňovém nebo jiném veřejném právu; nebo řízení bylo vedeno způsobem odporujícím přirozené spravedlnosti. Na základě analýzy Nejvyšší soud BC zjistil výše, že žádná z těchto obhajob se nevztahuje na fakta tohoto případu.

Dne 1. února 2018 Nejvyšší soud BC rozhodl o vymáhání prohlášení o čínském občanském vyrovnání.

IV. Druhostupňové řízení v Kanadě

V odvolání proti příkazu, podle kterého jsou žalovaní společně a nerozdílně odpovědni za zaplacení dluhu dlužného žalobci podle čínských rozsudků plus úrok v efektivní roční sazbě 60 procent, obžalovaná paní Li údajně chybně zjistila, že postup pro získání čínských rozsudků neporušil přirozenou spravedlnost. a pomyslným oddělením úrokové sazby dlužné na čínských rozsudcích z efektivní roční sazby 73 procent na maximální přípustnou roční sazbu podle § 347 trestního zákoníku.

Dne 9. dubna 2019 odvolací soud pro Britskou Kolumbii zamítl odvolání v plném rozsahu s odůvodněním, že žalovaný neprokázal, že čínské rozsudky byly získány v rozporu s minimálními standardy spravedlnosti. Soudce se nedopustil chyby při aplikaci konceptu pomyslného odstupného z Transport v. New Solutions (SCC, 2004) na čínské rozsudky.

V. Naše komentáře

Je zajímavé poznamenat, že když se v Kanadě žádá o uznání a výkon čínského občanského vypořádání, kanadské soudy nezpochybňují povahu prohlášení o občanskoprávním vyrovnání. Soud to označil jako „Civil Mediation Paper“ a bez váhání jej vzal jako ekvivalent čínského rozsudku. Odvolací soud se ve druhém stupni řídil módou.

V červnu 2022 Nejvyšší soud Nového Jižního Walesu v Austrálii rozhodl o uznání dvou čínských prohlášení o občanském urovnání, kde čínská občanskoprávní prohlášení o urovnání byla podle australského práva považována za „zahraniční rozsudky“.

Domníváme se, že tato praxe je správná a měla by být dodržována i v jiných cizích zemích, protože podle čínského práva jsou prohlášení o občanskoprávním vyrovnání činěna čínskými soudy na základě dohody o urovnání dosažené stranami a mají stejnou vymahatelnost jako soudní rozsudky.

Související příspěvek: