Kanadský soud prosazuje čínský rozsudek o rozvodu ohledně podpory manželů, ale ne ve věci péče o děti/podpory

Klíčové cesty s sebou:

V květnu 2020 Nejvyšší soud Britské Kolumbie v Kanadě rozhodl částečně uznat čínský rozsudek o rozvodu tím, že uznal část týkající se podpory manželů, ale nikoli část týkající se péče o dítě a výživného (Cao v. Chen, 2020 BCSC 735).
Podle názoru kanadského soudu nebyl čínský příkaz k vyživovací povinnosti pro účely uznání v kanadském právu konečným příkazem, a soud jej proto na tomto základě odmítl uznat.
Zdá se, že skutečnost, že čínský příkaz k vyživovací povinnosti bylo odmítnuto uznat z důvodu neodvolatelnosti, zpochybňuje zásadu konečnosti, protože otázka právní moci je obecně určena právem země původu, tj. čínským právem (spíše než zákonem dožádané země, tj. kanadské právo).

Dne 13. května 2020 Nejvyšší soud Britské Kolumbie v Kanadě rozhodl částečně uznat čínský rozsudek o rozvodu tím, že uznal část týkající se podpory manželů, ale nikoli část týkající se péče o dítě a výživného na dítě (viz Cao v. Chen, 2020 BCSC 735). Čínský rozsudek o rozvodu vynesl zprostředkující lidový soud Weifang v provincii Šan-tung dne 10. června 2013.

I. Přehled případu

Žalobkyně, paní Cao, a odpůrce, pan Chen, se vzali v lednu 1994 ve Weifangu v provincii Shandong v Číně a měli tři děti.

Žalobce poprvé přijel do Kanady v květnu 2007 a od té doby má trvalé bydliště.

V roce 2007 nastoupilo jedno z dětí do školy v Richmondu v Britské Kolumbii a tam následně docházelo. Do roku 2012 byly všechny děti zapsány do škol v Britské Kolumbii.

Dne 3. března 2010 podal odpůrce žalobu proti žalobci u okresního soudu Fangzi, město Weifang, provincie Shandong, Čína.

Dne 21. ledna 2013 vydal okresní soud Fangzi na základě soudního rozsudku (dále jen „rozsudek soudu“) následující příkazy:

A. byl povolen rozvod;
b. bylo určeno svěření dítěte do péče a výživné na dítě, přičemž jedno dítě dostalo do péče paní Cao a další dítě dostalo do péče pan Chen a každá strana měla podporu dítěte ve své péči;
C. rodinný majetek v Číně byl určen a rozdělen; a
d. manželské výživné bylo žalobci odepřeno.

Dne 24. ledna 2013 se žalobce proti rozsudku soudu odvolal k zprostředkujícímu soudu ve Weifangu. Nechala se dostavit a obhájit své odvolání.

Dne 10. června 2013 zprostředkující soud ve Weifangu zamítl odvolání a potvrdil rozsudek soudu.

Dne 30. června 2014 podal syn odpůrce v Kanadě žádost, ve které se domáhal uznání a účinnosti čínského rozsudku kanadským soudem. Soudce Burke zamítl žádost dne 25. července 2014 a nařídil, že otázkou uznání cizího rozsudku by se měl zabývat soudce soudního řízení.

Dne 13. května 2020 vydal kanadský soud následující příkazy:

A. Čínský rozvodový dekret je uznáván v Britské Kolumbii.
b. Čínský řád respektující manželskou podporu je uznáván v Britské Kolumbii.
C. Čínské příkazy týkající se opatrovnictví a podpory dětí nejsou v Britské Kolumbii uznávány. Britská Kolumbie je vhodným fórem pro rozhodování o jakýchkoli dalších otázkách, včetně péče o děti a podpory, s ohledem na děti.
d. Britská Kolumbie je vhodným fórem pro zvážení nároků týkajících se majetku v Britské Kolumbii.

II. Pohledy na soud

(1) Vyhláška o rozvodu

Podle Zákon o rozvodu Kanady pokud jde o „Uznání cizího rozvodu“ podle § 22 odst. 1:

Rozvod udělený v den nebo po vstupu tohoto zákona v platnost příslušným orgánem bude uznán pro účely určení rodinného stavu v Kanadě jakékoli osoby, pokud měl některý z bývalých manželů obvyklé bydliště v zemi nebo nižší části země. příslušnému orgánu po dobu nejméně jednoho roku bezprostředně předcházejícího zahájení řízení o rozvod.

V tomto případě se strany dohodly, že požadavky ust. 22 z Zákon o rozvodu jsou splněny a čínský rozvodový příkaz by měl být uznán.

Kanadský soud rozhodl, že důkazy potvrzují, že žalovaný manžel měl obvyklé bydliště v Číně po dobu nejméně jednoho roku bezprostředně před zahájením řízení o rozvodu, které by zahrnovalo s. 22(1).

(2) Péče o dítě

Podle Zákon o rodinném právu Kanady (FLA) v souvislosti s „Mimoprovinčními záležitostmi respektujícími rodičovská ujednání“ podle § 76:

(1) Na návrh může soud vydat usnesení, které nahrazuje mimozemské usnesení uznané podle § 75 [uznávání mimoprovinčních řádů] jestli je to spokojené

a) dítě by utrpělo vážnou újmu, pokud by tomu tak bylo

(i) zůstat u opatrovníka dítěte nebo mu být vrácen, nebo

(ii) být odstraněn z Britské Kolumbie, nebo

b) změna okolností ovlivňuje nebo pravděpodobně ovlivní nejlepší zájem dítěte a použije se pododdíl (2) tohoto oddílu.

(2) Pro účely odstavce 1 písm. b) lze objednávku učinit pouze tehdy, pokud

a) dítě má v době podání žádosti obvyklé bydliště v Britské Kolumbii, nebo

b) dítě nemá v době podání žádosti obvyklé bydliště v Britské Kolumbii, ale soud je přesvědčen, že

(i) okolnosti popsané v § 74 (2) (b) (i), (ii), (v) a (vi) [rozhodování, zda jednat podle této části] uplatnit, a

ii)dítě již nemá skutečnou a podstatnou souvislost s místem, kde bylo mimozemské nařízení vydáno.

Kanadský soud rozhodl, že § 76 FLA dává tomuto soudu pravomoc nahradit platný zahraniční příkaz, pokud došlo ke změně okolností ovlivňujících nejlepší zájmy dítěte a dítě má obvyklé bydliště v Britské Kolumbii.

V souladu s tím kanadský soud rozhodl, že má v tomto případě pravomoc vydávat nové příkazy týkající se opatrovnictví podle FLA a odmítnout uznat čínské příkazy týkající se věcí opatrovnictví.

(3) Výživné na dítě

Kanadský soud shledal, že čínský příkaz k výživnému na dítě nebyl konečným příkazem pro účely uznání v kanadském právu, a na tomto základě jej odmítl uznat.

(4) Podpora manželů

Kanadský soud rozhodl, že podle čínského zákona o manželství je rozdělení majetku primárním způsobem rozdělení majetku mezi rozvádějící se manžele a že podpora se poskytuje pouze za určitých okolností, kdy nelze dosáhnout základní životní úrovně.

Podle článku 42 čínského zákona o manželství, o kterém se odborníci shodují, že je nejbližším ekvivalentem kanadského pojmu manželské podpory, pokud jeden z manželů není schopen se sám živit v době rozvodu poté, co byl společně držený majetek rozdělen , druhý z manželů jim musí pomáhat se svým majetkem.

Podle kanadského zákona o rozvodu Podle oddílu 15.2(6):

Cíle příkazu k vyživování manželů (6) Příkaz učiněný podle pododdílu (1) nebo prozatímní příkaz podle pododdílu (2), který stanoví podporu manžela nebo manželky, by měl:

a) uznat jakékoli ekonomické výhody nebo nevýhody pro manžele vyplývající z manželství nebo jeho rozpadu;

b) rozdělení jakýchkoli finančních důsledků vyplývajících z péče o jakékoli dítě z manželství mezi manžely nad rámec jakékoli povinnosti vyživovat jakékoli dítě z manželství;

c) zmírnit veškeré ekonomické obtíže manželů vyplývající z rozpadu manželství; a

d) pokud je to možné, podporovat ekonomickou soběstačnost každého z manželů v přiměřené lhůtě.

Kanadský soud uvedl, že jednou z klíčových otázek je: je čínský zákon týkající se manželské podpory tak nespravedlivý, že uráží kanadský smysl pro spravedlnost a základní morálku?

Kanadský soud dospěl k závěru, že ačkoli jsou základy pro přiznání manželského výživného v kanadském a čínském právu odlišné, čínský zákon není tak v rozporu s veřejným pořádkem, aby porušoval základní kanadské normy morálky.

III. Naše komentáře

Jak mnoho našich čtenářů CJO ví, rádi sledujeme, jak jsou uznávána a vykonávána rozhodnutí cizích soudů, se zaměřením na občanskoprávní/obchodní rozsudky (většinou peněžní rozsudky), s výjimkou rozvodových rozsudků. Obvykle nepokrýváme zahraniční rozsudky o rozvodu, protože zahraniční rozsudky o rozvodu samo o sobě jsou v Číně obvykle vymahatelné, stejně jako v jiných jurisdikcích.

Tento případ diskutovaný v tomto příspěvku je zvláštní v tom smyslu, že čínský rozsudek o rozvodu se zabývá pouze otázkou rozvodu samotného, ale také záležitostmi včetně manželské podpory, péče o dítě a výživného na děti. Je tak zajímavé poznamenat, že kanadský soud odlišil manželské výživné od ostatních tím, že uznal část na manželské výživě, zatímco odmítl uznat část na zbytku.

Zdá se, že skutečnost, že čínský příkaz k vyživovací povinnosti bylo odmítnuto uznat z důvodu neodvolatelnosti, zpochybňuje zásadu konečnosti, protože otázka právní moci je obecně určena právem země původu, tj. čínským právem (spíše než zákonem dožádané země, tj. kanadské právo).

Přirozeně se také můžeme ptát, zda by v jednom manželství existovaly protichůdné rozsudky ve stejných věcech. Aby se kanadský soud vypořádal s touto obavou, již v rozsudku poskytuje svou odpověď tím, že uznává, že „[v]yní existuje vysoké riziko rozporuplného rozhodnutí, pokud čínský rozsudek nebude uznán, zejména s ohledem na manželské výživné, protože zákony Kanady a Britské Kolumbie se výrazně liší od čínského práva. Pokud jde o péči o děti a podporu, znalecké posudky potvrzují, že současná ujednání mezi stranami by byla důvodem, na základě kterého by bylo možné požádat čínské soudy o revidovaný příkaz, takže bez ohledu na to, která jurisdikce by pokračovala, by bylo pravděpodobné, že tento aspekt Čínský rozsudek by byl upraven. Pokud jde o čínský majetek, nebude vydán žádný protichůdný rozsudek, protože tento soud nebude o těchto otázkách rozhodovat, ani o majetku v Britské Kolumbii, protože o těchto otázkách nerozhodly čínské soudy.

Potřebujete podporu v přeshraničním obchodu a vymáhání pohledávek?
CJO GlobalTým společnosti vám může poskytnout služby řízení přeshraničních obchodních rizik a vymáhání dluhů související s Čínou, včetně: (1) Řešení obchodních sporů
(2) Vymáhání pohledávek
(3) Sbírka rozsudků a ocenění
(4) Úpadek a restrukturalizace
(5) Ověřování společnosti a due diligence
(6) Sepisování a revize obchodních smluv
Pokud potřebujete naše služby nebo se chcete podělit o svůj příběh, můžete kontaktovat našeho Klientského manažera: 
Susan Li (susan.li@yuanddu.com). Pokud se chcete dozvědět více o CJO Global, Prosím klikněte zde. Pokud se chcete dozvědět více o CJO Global služby, klikněte prosím zde. Pokud si chcete přečíst více CJO Global příspěvky, klikněte prosím zde.